Publikováno dne 2. 3. 2019
Je začátek února a já a moje kamarádka Milena nasedáme do letadla směr Egypt. Já poprvé, ona asi podvacáté. Egypt si zamilovala, tak to určitě bude stát za to! Ukázala mi spoustu fotek a já se už moc těším na teplo a šnorchlování v Rudém moři. V Praze mrzne, tak mám pořád na sobě péřovou vestu, vyteplené legíny a čepici a rozveseluje mě představa, že už za pár hodin to vyměním za plavky.
Začátek února, keltský Imbolc, je skvělý čas na něco nového a já jsem navíc právě odmenstruovala, takže jsem v dynamické panenské fázi. Když se letadlo odlepuje od země, cítím vzrušení a jako kdybych sama roztahovala křídla a letěla…
Brayka Bay Reef Resort… zelená oáza v poušti na břehu tyrkysové zátoky. Příjemné dvoupatrové apartmány v arabském stylu zasazené do zeleně rajské zahrady. Ano, doslova rajské… Zelené trávníky lemované záhony afrikánů, měsíčků, petůnií, lichořeřišnice a slézu, uprostřed rudě září vánoční hvězdy a mezi nimi poskakují bílé volavky. Stromořadí vzrostlých palem a pod nimi červené, žluté a růžové keře ibišku. Po balkonech se pnou růže… Kouzelná zahrada, která ale stojí spoustu práce a vody. Každé ráno vyráží četa zahradníků s hadicemi a zalévají a zalévají…
Máme pokoj v přízemí, s francouzským oknem přímo do zahrady. Za palmami je ráno vidět vycházející slunce. Rána mám nejradši. Milena si cvičí na terase a já se jdu proběhnout podél pláže až na poslední výběžek, o který se tříští bílé vlny. Tam resort končí a zelené trávníky přecházejí v písek poušťě. Když cvičím čchi-kung, strážce mě z budky po očku sleduje. A pak, osvěžená a nabitá, běžím zpátky stromořadím palem a s úsměvem zdravím všechny zahradníky, které potkám, od těch nejmladších až po starce v turbanu a oni mi můj pozdrav i úsměv opětují.
Restaurace all inclusive… Hovězí, kuřecí, ryby na všechny způsoby, zelenina, granátová jablka, šťavnaté melouny, tácy plné sezamových a datlových sladkostí… Hojnost, hojnost, hojnost… Všechno skvěle připravené, čerstvé, zdravé. Nedá se odolat, nedá se nepřejíst se. Kuchař s mandlovýma očima mi servíruje palačinku přímo na talíř a radí mi, ať si jí dám jen s medem, že to je nejlepší. Číšník přináší s úsměvem prostírání a přeje nám česky dobrou chuť.
Uvědomuji si, že tu pracují jen muži. Kuchaři, číšníci, uklízeči, zahradníci, recepční… všichni s jemnou olivovou pletí a krásnýma mandlovýma očima. A všichni nám slouží a věnují svou pozornost. A já jsem blondýna s modrýma očima, takže tu pozornost snadno přitahuju. Už vím, proč jsem tady. Skvělá destinace pro ženu čerstvě po rozvodu. Potřebuji zase uvěřit, že jsem krásná a žádoucí a tady to jde samo.
Na pláži je kromě češtiny slyšet italštinu, němčinu a ruštinu. Dvě Rusky jsou i v animačním týmu, ale hlavní animátor je veselý Egypťan Kaštan, který už ví, že jeho jméno je v češtině strom. Nemusí mě dlouho přemlouvat – ráda si dám dopolední jógu pod palmami a odpolední bachatu přímo na pláži. Od plážového servisu dostaneme pruhovanou osušku, a pak už si jen najít lehátka pod slunečníkem a přinést si od baru Tequilu Sunrise. Ve sklenici s červenooranžovým nápojem jakoby se odráželo slunce.
Leden a únor jsou v Egyptě zimní měsíce, takže není horko, ale je příjemných 26°C a voda má 24°C, což je fajn. V TV jsme na pokoji chytily Novu a zaslechly ve zprávách, že na Šumavě bylo v noci -33°C. Dobrý kontrast! Místní se chytají za hlavu, když jim to říkám.
Nemůžu se dočkat, až uvidím podmořský svět, tak se dlouho nevyhříváme a jdeme se šnorchlem do vody. Zátoka je mělká a po obou stranách se táhnou korály, které jsou chráněné lanem, aby je plavci nezničili. Jen ve větší hloubce se dá plavat nad nimi a je to jakoby moře rozkvetlo – růžové, pomněnkově modré, žluté korály, mezi nimi se otvírají a zavírají fialové, modré a tyrkysové zévy a všude plavou ryby všech možných barev a velikostí. Je to jako plavat v akváriu. Prostě nádhera!
Milena má neopren a ve vodě může zůstat déle, ale mně začne být za chvíli chladno, a tak jdu na lehátko a užívám si teplo slunečních paprsků. Moje mysl se zklidňuje a tělo roztává… A pak další Tequila Sunrise… A já žlutě zářím… Neodmítnu pozvání do Wellness Centra na masáž. Masér (taky s mandlovýma očima) pracuje s větším přítlakem, než jsem zvyklá, ale nakonec cítím příjemné uvolnění. S úsměvem se rozloučíme a domluvím si ještě jednu masáž. Mé tělo si to zaslouží.
Večer, po nezapomenutelném vystoupení tančících dervišů, si zajdeme do obchodu se suvenýry a sympatický kudrnatý černoch mě tam pozve na vodní dýmku. Nesnáším kouření, tak se trochu bráním, ale když mi nabídne příchuť manga, vzdávám to. Jako kdyby věděl, že mango miluju. „Sedni si“, nabídne mi rozhodným gestem taburet před sebou, takže sedím trochu níž než on a určitě mi dobře vidí do výstřihu, což nás oba baví.. A tak kouřím svojí první vodní dýmku a trochu s ním anglicky flirtuju. Cítím, jak to mezi námi jiskří. Flirtování je úžasná hra mezi mužem a ženou, která probouzí energii. Je to výměna energií, při které nemusí jít o nic víc. Jen to nechat proudit…
Další večer, když se po večeři procházíme teplou letní nocí, z terasy hotelu k nám najednou dolehnou latinsko-americké rytmy, tak se tam jdeme podívat. Na obloze je vidět úzký srpek Luny a bílé a růžové keře kolem terasy jsou osvětlené jako vánoční stromeček. Zpěvák ve světlém obleku a slaměném klobouku zpívá něco v rytmu salsy, a tak se hned přidáváme k ženě v bílém plédu, která tančí sama. Někdo začít musí. A tak tančíme samy, tři ženy, a ostatní hosté jen sedí a popíjejí nějaký drink. Ale zpěvák je galantní muž, a tak s námi udržuje oční kontakt a občas si s námi pár taktů zatančí taky.
Dlouho sama netančím. Najednou se ke mně přidá starší Ital, kterému se tady říká Casanova. Může mu být tak osmdesát, ale duši má mladou. Na pláži chodí v barevných havajských šortkách nebo v sárongu a když přijde, vždycky zahaleká: „Buongiorno! Hello! Guten Tag!“ a celá pláž ožije. Pro někoho možná starý děvkař , pro mě muž s úžasnou energií, který miluje život. Perfektně zvládá rychlý rytmus salsy a cítí vášeň toho tance stejně jako já. Nakonec mi políbí ruku a já zářím…
Ano, zářit… To je úkol ženy. Vzpomínám si na citát: „Muži mají sloužit ženám a ženy mají vyzařovat krásu a lásku pro všechny.“ A přesně tak to tady cítím. Krásy zahrady a moře, hřejivé slunce, dobré jídlo a pití – to všechno otvírá mé srdce a svým otevřeným srdcem pak otvírám ostatní a mezi námi proudí Láska.
Po pár dnech moje duše zatouží na chvíli vyletět ze zlaté klece hotelu, a tak přijímám pozvání na divokou pláž poblíž. Když projdu branou hotelu, za silnicí vidím pár bytovek pro personál a pak už jen nekonečnou poušť. Řidič taxíku, do kterého nasedám, je muž v turbanu, další muži v turbanu sedí u brány města, kterou projíždíme. V břiše cítím příjemné vzrušení z něčeho nového.
Na pláži jsme sami. Oranžová poušť přechází na obzoru v malé pahorky a na druhé straně se potkává s tyrkysovým mořem. Fouká vítr… Voda je příjemně chladivá… Když se vykoupeme, obleču si své barevné šaty s mandalou a on mě fotí a pak zapne kameru a řekne: „Tanči!“ a já tančím… Odhodím sandály a tančím v písku pouště, místo hudby jen vítr, nad hlavou egyptské slunce… Tančím pro sebe i pro něj a on mě natáčí… A je šťastný, protože já jsem šťastná. Je to jen krátká chvíle, ale tyhle chvíle v životě stojí za to.
Když za týden čekáme na letišti v Marsa Alam, v duchu děkuji Egyptu,že jsem tu mohla rozkvést a kupuji si pouzdro na mobil s obrázkem egyptské královny Nefertiti. To jsem. To jsme. A nejenom v Egyptě.
