Návrat k počátku
Loni na Letni Slunovrat se mi tak trochu zastavil život. Bylo to blízko, už jsem roztahovala křídla, moje srdce řeklo jasne ano! A pak jsem v těch nejvyšších slunovratových energiích šlápla na brzdu. Stopka. Nemůžeš, nesmíš, nejde to – staré sebedestruktivni programy, které s sebou táhneme po generace. Pátý krční obratel se ne náhodou nazývá „mučedník“. A pak náhlá bolest v krční páteři, jako když říznete nožem, nemohla jsem ráno zvednout hlavu z polštáře. Krční čakra, čakra komunikace a pravdy. Upřímná komunikace ze srdce místo domněnek a falešných iluzí. A taky zdravá hrdost a odvaha postavit se za sebe.
Analgetika ani po 14 dnech nepomáhají, na pohotovosti mě jen proklepnou kladívkem, dají injekci, nabídnou prášky a pošlou taxíkem (který si musím zaplatit) domů. To se několikrát opakuje. Žádné vyšetření, žádný krevní test, nic, přestože se hned při první návštěvě zeptám, jestli to nemůže být zánět a dostanu odpověď, že ano. Cítím obrovskou bezmoc. Bolest nepřestává…
V tyto dny dokončuji seberozvojový kurz, ve kterém se pracuje s léčivým šamanským zvukem, tak si říkám, že to může být součást procesu. A pak, při poslechu léčivé mantry se mi zatmí před očima a jakoby mě něco táhlo k zemi, lehám si na postel… Když se proberu a chci se zvednout, vystřeluje mi ostrá bolest do obou paží, hlavně do levé. Už nemohu ani sedět ani stát. Volám sanitku a konečně následuje CT sken a elektromagnetická rezonance. Diagnóza – těžký zánět v krční páteři (zlatý stafylokok), pobourané obratle, ohrožený míšní kanál, bez operace hrozí i ochrnutí. Druhá varianta – dva měsíce nemocnice a antibiotika, úspěšnost nejistá. Volím druhou možnost.
Celý červenec v nemocnici na kapačkách, na infekčním, v tuhem límci, výhled jen z jednoho okna. Venku tropické třicítky, jasno. Celé dny poslouchám léčivé frekvence proti zánětu a mantry, na YouTube je toho spousta. Občas si je i zpívám, paní vedle se to líbí. A věřím Vesmíru a svému tělu, které si při meditaci promývám léčivou energii. Vím, že to zvládneme. Přijímám a plynu… Místo odporu a strachu klid a láska.
Jednu červencovou noc, kdy se otvírají brány Síria, planety moří a delfínů, cítím jako bych se koupala v moři a léčivé vlny mi promývaly celou páteř odzdola až nahoru. Celým tělem mi prochází energetická vlna a já vím, že tohle je moje cesta k uzdravení a ne operace a krk sešroubovaný titanem. Po 10 dnech se konečně stavím na nohy a každý den chodím se sympatickým terapeutem na malou procházku po chodbě. U otevřeného okna si i tak trochu tančím…
Na Lughnasadh 1.8. odcházím na revers domů, bez zánětu. Odmítám další měsíc antibiotik i pobyt na LDN. A doma dal pokračuji ve své léčivé muzikoterapii, chodím k řece a bolavé tělo si začínám pomalu rozhýbavat. Přestože nemám žádný příjem (nemocenskou si neplatím), dám sebe a své tělo na první místo. Každý týden chodím na masáž a perličkovou lázeň a koncem srpna po konzultaci se zkušeným léčitelem odložím i límec, o 2 měsíce dřív než bych měla. Cítím, že mohu.
Na posledním kontrolním skenu je krk jako nový, jedna plotýnka zmizela a dva obratle srostly k sobě. Jsem zase úplně fit. Jde to, tu sebeléčivou schopnost tam máme všichni, ale je třeba tomu jít naproti. Děkuji.
